Eldorado je tam, kde si ho uděláš.

Vegetarián teoretik.

Minulý týden se u nás doma ozvalo důrazné oznámení o prázdnotě v mrazáku. A že prý je potřeba zavraždit prase. Vzhledem k tomu, že sebekritika mi nečiní potíže, jsem se nenápadně odebral do koupelny a jal se obhlížet svůj vzhled v očekávání smrtící rány.

Moje drahá polovička nebo kolikátinka si vysvětlila můj odchod obvyklou leností a začala brblat něco o nevykonávání kuchařských povinností. Ovšem to mě vyděsilo podruhé a donutilo k chladné kalkulaci. Pokud nezařídím zabijačku, tak buď budu na řadě já, nebo hanebně pojdu hlady. Ani jedna možnost mě nelákala a tak přišlo na řadu klasické zamluvení řezníka, nákup všeho potřebného včetně jiného čuníka než jsem já a vůbec všech náležitostí nutných ke kýženému naplnění mrazáku.

A přiznám se, že už při plánování se mi začaly sbíhat sliny. No znáte to, jitrnice, tlačenka, škvarky a hlavně ovááárek , prejt a kroupy, no prostě ňaminka vedle ňaminky. Vegetariáni nevědí, o co přicházejí, teda aspoň ta jejich skupina, která maso nejí z přesvědčení, ta druhá část, které tyto mlsotinky nechutnají je prostě jinde. Ano, přiznávám, jsem masožrout dinosauřího typu. Už jsem se viděl, jak jako přílohu k bůčku používám ledvinku nebo kousek jatýrek, ozobávám kolínka a brzlíčky, křenem se nacpu, až budu slzet, to je lahodáááááááááááá………….

A nastalo to správné ráno, majitel mě vyzval k výběru pašíka a už jsem odhadoval kolik asi tak může který vážit a jaké budou šunčičky. Ale jak se tak kochám, všimnu si, jak po mě ty očička prasečí pokukují. Žádná agresivita, jen taková ta odevzdanost a jako by zase oni odhadovali mně, kolik sežeru toho jejich masíčka a kdo z nich dneska bude na řadě. Úplně mi ty kukadla zkazily chuť a radost. No jak to má člověk vybírat, když se tváří jak na funuse? Nedalo se nic dělat, spolehnul jsem se na to, že třeba už v noci mezi sebou losovali a ukázal na toho, co byl u mě nejblíže.

Ale měl jsem po náladě, sviňka nijak neprotestovala, s řezníkem si jen tak udělala pár tanečních kroků v rytmu pomalého valčíku, rána a bylo to. A jak vám tak na ní klečím, aby se lépe vykrvila, tak mě napadají takové ty nesmysly, jako jestli na to mám právo a jak vlastně takové prase žije a co mě udělalo, že mu beru budoucnost jen pro tu svoji mastnou hubu. A bylo po chuti na to vařené maso a jiné kusy zavražděného tvora, najednou jsem chápal vegetariánství úplně jinak, tak nějak osobně. Co kdyby takhle někdo choval lidi, jak by se mi to líbilo, proč se cítíme tak nadřazení a vůbec, má čuně sny a jaké?

Tak takhle to nejde, tohle já jíst nebudu! A jednou provždy! Nebo třeba jenom ryby, ty aspoň v té konzervě nevypadají na žádné filozofy. A povolím si nanejvýš párky z marketu a vepřové konzervy, tam mi žádné maso nehrozí. Budou jenom rostlinky a kytičky a dost. Prostě padlo rozhodnutí a ze mne se stal doživotní a skálopevný vegetarián. A tečka.

Jak šlo dopoledne a sado-maso akce pokračovala, jen jsem se ve svém správném rozhodnutí utvrzovat. Ostatním účastníkům pohřbu se už leskly oči chtíčem a očekáváním nezřízené žranice, zatímco já jsem plánoval, jak jim to vítězoslavně ve správné chvilce oznámím a svůj názor obhájím.

Maso bublalo, odněkud jsem cítil vůni škvařeného vnitřního sádla (sakra aby to ty ženský nespálily!), cibulka se červenala studem, střívka vypraná, kroupy se těšily na krev a já dostával hlad. Samozřejmě na něco z rostlinné říše, jak jinak. Ale nebyl čas a žaludek musel počkat. Ovar se klepal na vále, pěkná hromádka, a já nesl škvarky do krup. Víte, nejhorší je zkazit jídlo něčím připáleným, a ten škvarek na kraji přesně tak vypadal. Prostě se nedalo nic dělat a pro kontrolu jsem ho musel se sebezapřením ochutnat. Byl v pořádku. A už mě volá ten vrahoun v kostkované zástěře, ať jdu odsouhlasit jak je maso uvařené. To se ví, že se mně moc nechtělo, ale člověk se pro ostatní musí obětovat. A tu ledvinku jsem musel taky zkusit, přece to nenechám na nějakém nemehlu! Hele prosím tě podej mi kousek chleba, ten bůčíček vypadá fakt dobře a opovaž se mi sežrat támhleten brzlík nebo tě narvu rovnou do kotle…………………………………!!!

Trávil jsem to selhání a přežrání, a opět jsem dumal nad těma vegetariánama, nepřipadají Vám nějací divní? Takovou dobrůtku si odpírat kvůli předsudkům. Vždyť to prasátko nám chtělo udělat radost a pěkně papalo, aby se potravinový řetězec nepřetrhl.

Večer jsem v posteli rekapituloval den a pochvaloval si dobrou práci. Asi jsem se zamyslel trochu víc a jelito od komára pod okem zaregistroval až podle svrbění. Jak já ty potvory nenávidím, říkal jsem si, když jsem si to mazal octem. A najednou jsem se zarazil a musel se usmát, no dobře přírodo, pro dnešek jsme si fifty-fifty, někdo nakrmil mě a někoho zase já. A pak že jsme v tom řetězci na vrcholu.

JerEvánek.

Linkuj.cz!